Každý si je určitě zkoušel vyplňovat. Ať už to bylo v nějakém časopise, nebo třeba při výběrovém řízení. Testy, testy, testy… Provázejí nás již od školy a některé dokonce velmi ovlivnily naše životy. Testy typu „jste rozená svůdnice?“ nebo „zvládáte time management?“ vás samozřejmě ujistí, že jste ve všem dobří, neb obvykle prokouknete, kam ta či ona otázka směřuje. Ale dokážou se ty složitější testy skutečně dobrat objektivních výsledků?

Rizikovou oblastí může být zejména jazyk a myšlení tvůrce otázek a na druhou stranu pochopení jeho řeči a myšlení testovaným jedincem.

Rodina mé bývalé kolegyně se rozhodla stát se profesionálními pěstouny. Nutno podotknout, že neznám nikoho, kdo by se pro tuto náročnou úlohu hodil více, ať už z hlediska zkušeností, či vysokého morálního kreditu a rozumové vyspělosti.

V České republice vás jako zájemce o tuto činnost čeká zhruba roční kolečko pohovorů a testů, přičemž v kterékoliv fázi procesu můžete být vyřazeni. A tak zhruba po tři čtvrtě roce skončila tato rodina právě po psaném testu. Překvapilo to i dva psychology, kteří s nimi prošli jiné, předcházející zkoušky a nedovedli si představit lepší kandidáty pro tuto práci. Ale jak řekli: „Test je test a nedá se s tím nic dělat.“

Kolegyně mi pak prozradila, že se snažila odpovědět co nejupřímněji, avšak na většinu otázek by mohla odpovědět „jak v kterém případě“ nebo „to záleží na situaci a okolnostech“, což samozřejmě nešlo.

Vyplňování otázek u přijímacího pohovoru je kapitolou samo o sobě. Kdo by přece nezaškrtl položku „ano, jsem organizovaný typ“, ačkoli udělat si nákupní seznam potravin předem je činnost, při které se opupínkuje? Nedej bože, když pak dostanete zcela zkreslené výsledky, které samozřejmě ještě hrají na strunky vašemu egu a odpovídají tomu, jací byste vlastně měli a chtěli být. A tak se stane, že člověk, jehož talentem mohou být například vztahy a v životě by byl naplněný a společnosti prospěšný třeba jako rodinný poradce, bere práci třeba účetního nebo vedoucího logistiky, a naopak.

Dalším problémem u sebehodnocení je, že málokdo zná sám sebe skutečně do hloubky. To je velmi dobře vidět v pořadu Prostřeno. Všichni soutěžící jsou si jisti svým kuchařským uměním a v testu by se určitě označili za „mistry kuchyně“. Objektivně to pak může posoudit celý národ. Horší ovšem je, když si někdo se slabým kuchařským talentem otevře třeba restauraci, a dá tak všanc celou svoji existenci.

V tomto ohledu dle mě ztroskotává jinak dobrá typologie MBTI. Je pravdou, že některé společnosti, které se jí zabývají, nabízí následně i konzultaci, kde zkušený odborník ověří správnost výsledků, ale člověk se díky ní může hodnotit i sám (např. online) a už odborníka nevyhledá. Velmi často pak v odpovědích podlehne očekávání společnosti nebo svým tužbám.

Testy navíc nemusí ublížit pouze vám. Jedna nejmenovaná známá z Prahy si udělala právě výše zmíněný test. Jelikož je velmi komunikativní, myslí si o sobě, že je i empatická a citlivá vůči okolí. Přesně v tomto duchu vyplňovala i otázky v testu. Nemohlo jí tedy vyjít nic jiného, než typ etický, soucítící – a toho se bohužel také držela. Ještě dodám, že její hlavní profesí bylo právní poradenství, které ji živilo a kde byla naprosto úspěšná. Ale jako etický typ se snažila tento talent předat i dál. Kdysi jsem u ní absolvovala partnerskou konzultaci. Musím říci, že měla v sobě tolik empatie a citu jako starý betonový patník. Dle nějakého dalšího testu zcela logicky a chladně rozebrala naše hodnoty, přístup k různým situacím a snažila se nám vysvětlit, že v klíčových bodech se k sobě vůbec, ale vůbec nehodíme. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych byla o deset let mladší a méně životem otlučená. Možná bych se tehdy s partnerem rozešla a hledala vztah, který by měl do budoucna smysl. Avšak testům navzdory jsme s přítelem zůstali až doposud.

V socionice, při určování talentů a slabin, se snažíme vyhýbat testům jako čert kříži. Neuznáváme ani konzultace pomocí skypu a jiných online technologií, v rámci nichž nemůžeme používat všechny smysly, kterými člověk disponuje. Určitě by nám nějaký ten test zjednodušil práci a přinesl větší příjmy. Nebylo by krásné dokázat zjistit typy osobností u celé firmy během pár desítek minut? Ale mohli bychom se pak za naši práci postavit?

Věda zatím souhlasí s faktem, že talenty jsou vrozené. Pouze 10–20 % lidí je samo sebou a zná svoje silné stránky i slabiny. To znamená, že až 80 % z nás je ovlivněno společností, výchovou, rodinou, školou nebo trendy. A tam už testy selhávají. Určit dobře charakter jedince je řemeslo, které nelze zjednodušit, stejně jako si nemůžete narychlo vyrobit kvalitní kus nábytku.

Čím déle se zajímám o oblast písemných testů, tím více otázek ve mně vyvolává. Nicméně jsem nepoučitelná a neustále si nějaké vyplňuji – v poslední době např. Barrettův, Gallupův a další. Věděli jste, že například hodnota „zdraví“ není společensky vysoce ceněna? Abych byla ještě neklidnější, půjdu si udělat ty ještě víc „psychologické“ testy – třeba na držení zbraně :-) A co vy? Který test Vás v životě nejvíc zasáhl?