Student sociální pedagogiky, kouzelník a milovník socioniky, kterou přibližuje spolu se svou kolegyní Barčou studentům. 

Jak se ti socionika připletla do života?

První kontakt se socionikou byl díky kamarádce. Povídala mi o ní. O tom, jak funguje, co popisuje a tak, a já byl jako: Ó můj bože, to zní suprově. Chci vědět víc! Dlouho jsem hledal různé zdroje na internetu, ale všechno bylo rusky anebo anglicky a to ještě jenom něco málo. Tehdy moje angličtina nebyla na moc velké úrovni, a tak jsem se zklamaný smiřoval s tím, že se už asi o socionice nic víc nedozvím. Když tu náhle jsem jednou cítil (to bylo asi před 5 lety), že se mám opět zeptat strýčka Googla, zda-li mi nějakou informaci o socionice nevyplivne. A v tom to přišlo, socionická knížka! Vyšla první knížka o socionice v češtině. Věděl jsem, že ji musím mít! 

Zhltl jsem ji za 2 dny (a to je na mě velice úctyhodný výkon), a pak hledal dál a zjistil, že ta stejná společnost, co vydala knížku, nabízí i školení! To pro mě byly druhé Vánoce. Šel jsem na první seminář, na otypování, a pak na druhý a třetí, až jsem nakonec za 3 roky vychodil od Socioniky všechny kurzy, co byly k mání. 

Co na ní nejvíc oceňuješ?

Týjo, to je velice složitá otázka. Hm… asi to, že moje nejsilnější stránka je značená bílým trojúhelníkem! Takže od té doby mám rád trojúhelníky. Né, tak to je pochopitelně sranda (ale jinak je to pravda…) :D 

Na socionice nejvíce oceňuji její komplexnost. To je taková silná i slabá stránka socioniky (jak už to tak bývá). Dokáže pokrýt opravdu široké spektrum problematik; od sebepojetí a sebepřijetí, přes efektivitu týmů až po partnerskou dynamiku. Na druhou stranu je ovšem velice obtížné o ní mluvit. Jelikož předat ji i ve velice esenciální podobě člověku, který se podrobněji s nějakou typologií nesetkal, je debata minimálně na dvě hodinky. A po těch dvou hodinách bude teprve tušit, že teda jsou nějaké krajnosti a kolik jich je, a mít představu, jak to celé funguje, ale nic moc konkrétního. Oproti jiným typologiím mám pocit, že postrádá trochu startovní dynamiku a šmrnc anebo to neumím jenom jednoduše vysvětit (což je pravděpodobné). :D Na druhou stranu má ale ten aspekt rozptylu a mnohého využití, a to mě na socionice fascinuje. 

Je něco, v čem ti socionika pomáhá?

Jakože mě osobně? Týjo, to je opět složitá otázka. Asi jak jsem již povídal, tak socionika jde vážně hodně do hloubky, a nabízí široké spektrum uplatnění… Ale v čem mi pomáhá nejvíc? Asi v nějakém sebepřijetí a nějaké energické termoregulaci. Pochopení toho, kým jsem, kým se můžu stát a kým se naopak nikdy nestanu. Popsání mých talentů a slabin. Popsání toho, jak pracovat se svojí vlastní energii, jak se nabít a nevybít. 

Myslím si, že nějaké ponětí o svých talentech každý člověk má, nebo minimálně každý realizovaný, co třeba aspoň trochu nad sebou přemýšlí a nad tím, co dělá a proč, a jestli ho to naplňuje, a dává mu to smysl anebo ne. Já mám naštěstí velice otevřené a vstřícné rodiče, čili když už mě něco nebavilo, nebyl problém přestat a začít dělat něco jiného, což je mnohdy problém. Měl jsem tak možnost toho hodně vyzkoušet a najít si to pravé. To, co mě opravdu baví a naplňuje, jsem si našel v podstatě sám.

Z toho mám vždycky největší radost, když vidím člověka, jak plně využívá dary svého typu. Přesně chápe svojí dynamiku, co ho nabíjí a co zase vybíjí. Ví, o co se může opřít a přitom se socionikou nikdy nesetkal.

V čem mi ovšem socionika moc pomohla, a věřím, že může i jim, tak to bylo pojmenování. Něco tušíš, ale najednou ti to někdo pojmenuje a vymezí ti to. Hele, tobě jde toto, v tom jsi vážně jedinečný. Ty už to děláš? No tak to kráčíš skvělou cestou. Takové ujištění. A zároveň doplnění. V socionice jsou talenty i přes jasné vymezení stále dosti obecné a obšírné, čili skvělá byla rada; jde ti toto, tak zkus i todlencto, to by ti mělo jít stejně.

V neposlední řadě přijetí toho, že něco opravdu neumím. Tam mi pomohlo nejvíc opravdu nebát se ozvat a předat takovou práci (požádat o to) ostatním.

Prozradíš nám svůj typ, jeho silné a slabé stráky a jak s nimi pracuješ?

No, můj typ je docela PUNKovej! Díky svojí neefektivnosti a schopnosti si bez větší námahy proplouvat životem, si vysloužili trochu nálepku takového nefakčenka. Což mě hrozně baví. :D Vždycky někam dojdu a lidé jsou jako: „Cože, Jesenin co něco dělá? Já myslel, že je to antiteze.“

Jeseninové nemají moc rozvinutou pracovní logiku. Takové to, tohle uděláme teď a toto potom, a todle už spíš nestihneme, moc nejsou kámoši s technologiemi a ani s financema; někdy je ani moc nepotřebují vydělávat. Protože si práci neumí moc rozvrhnout, a spíš ho taková činnost deptá, tak to od přírody není moc dříč.

Jejich silnou stránkou je ovšem silně rozvinutá vnitřní intuice. Vtip je v tom, že se moc nenadřu tam, kde se nadřou ostatní, protože to udělám ve správnou chvíli anebo to třeba neudělám, protože cítím, že to není potřeba udělat vůbec a nebo aspoň ne teď. Takže to vlastně docela šetří čas… :D 

Jesenin také umí udělat, jak se říká, z komára velblouda. Mají dobře rozvinutou tzv. etiku emocí. Rádi dělají veselo a s emocemi lidí dokáží dobře pracovat. Toho využívám v herectví nebo třeba ve zpěvu. V pěveckém tělese jsem vždycky dostal nejvíc šoumenský písně jako třeba Sex bomb, nebo I like to move it. Dělat blbosti na pódiu, zvednout lidi ze židle a roztleskat celý sál! A to celé v záři reflektorů, no paráda. 

Využívám tohoto talentu i jinde. Baví mě dělat kouzla. Převážně s kartami. Tomu se věnuji už 7 let. Mimo jiné také s kolegy pořádáme adaptační kurzy a další preventistické akce pro střední školy. Na tom mě baví se tak naladit na děcka a nadchnout je do dané aktivity. Hrát si s nima, vytvářet vztah. 

Takovou pohodu, vtip a nadšení vnáším i do svých přednášek jako lektor socioniky (nebo se to o aspoň snažím…). :D

Co je v týmu tvým úkolem a co tě na tom naplňuje?

Můj úkol v socionice? Ó, to zní tak krásně vznešeně! Haha, no našim úkolem společně s Barčou je přiblížit socioniku studentům. Takže vlastně pomáhat lidem najít sami sebe hlavně najít své směřování, svůj svět, co mě baví a rozvíjí. Už jen teď jak to píšu, tak z toho mám úplnou radost. 

Jako sociální pedagog (obor, který studuju) i ze své praxe vím, že nejlepší prevencí je vést radostný a smysluplný život. Na cestě ke šťastnému životu je esenciální výběr vysoké školy a povolání. V tom se snažíme s Barčou našim vrstevníkům pomoct. 

Vize společnosti, kdy všichni děláme, co nás naplňuje a rozvíjí, je moc krásná a to mě asi žene dopředu!

Gabi, děkuji za rozhovor a držím palce při šíření socioniky mezi studenty. Ať se daří!